Vyškovská odysea - Retrospektiva

Tak jsem právě zjistil, že se mi na disku válí skoro přesně rok nedopsaný text do blogu. Protože jsem příliš líný psát ho znova a zároveň je mi líto ho zahodit, předkládám ho aspoň dodatečně. Pojďme reflektovat. 

Nedávno mi jeden z nově nastoupivších kolegů mimoděk připomněl, že jsem kdysi napsal těch pár článků o mém vstupu do AZ. A já s hrůzou zjistil, že je sem tam někdo stále ještě přečte. A tak jsem si řekl, že by asi bylo rozumné nějaké informace doplnit a zkusit těch šest (v době zveřejnění vlastně už sedm) uplynulých let v AZ reflektovat. Spousta věcí už dávno není tak, jak jsem je tehdy popisoval. A některé tak nebyly ani tenkrát, to jen mně to tak tenkrát v bezbřehé naivitě připadalo.

Tady je asi na místě malý disclaimer: níže uvedený text (stejně jako předchozí články), pokud není výslovně uvedeno jinak, vyjadřuje výhradně mé postoje a názory a v žádném případě nemůže být chápán jako oficiální vyjádření jakékoliv jiné osoby, roty AZ u KVV Brno, samotného KVV Brno, jakékoliv jiné organizační složky AČR a/nebo Ministerstva obrany. Tak. To jen pro pořádek.

I po těch několika letech jsem pořád u stejné teritoriální jednotky AZ. To se nezměnilo. K nějakým změnám ale došlo: hromada zeleného vybavení se mi doma rozrostla natolik, že zaplní velkou skříň (o tom více později), už nějakou dobu nejsem odborností střelec, byl jsem u zakládání spolku, který v našem kraji pomáhá s mimovojenskými aktivitami roty AZ, účastnil jsem se zaměstnání na Generálním štábu souvisejících s implementací nové branné legislativy (a samozřejmě právě teď tuto implementaci zažívám na vlastní kůži), takže snad mohu nějakými smysluplnými informacemi přispět.

Právě novou brannou legislativou by asi bylo rozumné začít. Nehodlám zde všechny změny související se vstupem novelizovaného zákona o vojácích z povolání a o vojácích v záloze vypisovat, každý si je může snadno najít (pokud se do toho hledání pustíte, nezapomeňte, že minimálně stejně důležité, jako samotný zákon, jsou i různé doprovodné prováděcí vyhlášky, nová zdravotnická vyhláška atp.). Chci zkusit krátce rozebrat to, co zaváděné změny znamenají v praxi. Ano, dostali jsme přidáno. A to hned nadvakrát. Dříve měl kromě náhrady mzdy každý příslušník AZ nárok na 6 000 Kč ročně jako motivaci a zároveň kompenzaci za jistá omezení svých práv. Nové zákony tuto kompenzaci ztrojnásobily (ještě více dostanou studenti). To už je docela balík. K tomu je ale třeba říct dvě věci: jednak dříve padla většina této částky na nákup vybavení, nevidím důvod, proč by to dnes mělo být jinak. Ještě důležitější ale je, že zatímco dříve měl příslušník AZ – zaměstnanec právo na náhradu své průměrné mzdy během celé doby strávené na cvičení, dnes již nic takového neexistuje. Místo toho dostane vyplaceno služné ve stejné výši jako profesionální voják na shodné funkci. Ovšem bez jeho příplatků a náhrad (poznámka z roku 2017: úprava nové legislativy tento základní plat navýšila podle let strávených v AZ, ale můj původní komentář zůstává platný). V praxi to znamená, že záložák, který ve svém civilním zaměstnání pobírá vyšší plat (řekněme blížící se průměrné mzdě) a zároveň není na relativně vysoké funkci (tím myslím zhruba od velitele čety nahoru), každým dnem cvičení „prodělá“ nezanedbatelnou částku. Pro kancelářské krysy, které nepracují o víkendech, má ale současný stav výhodu v tom, že dříve by jim víkendové cvičení (logicky) nikdo neproplatil. Nyní dostanou služné jako kterýkoliv jiný den. Živnostníci jsou na tom, co se mezd týče, podobně, i když v jejich případě bude asi nový systém trochu více přátelský, než ten předchozí. A tak těch zmíněných 18 000 korun musíme vnímat i jako kompenzaci za ztracenou mzdu. Určitě nedělá z AZ nějak výnosný byznys. Pokud tedy zrovna nejste student nebo nepracujete za mizerné peníze. Spíše symbolickým gestem vstřícnosti vůči zaměstnavatelům je pak nově zavedená kompenzace za absenci zaměstnance na cvičení. Samozřejmě peníze ocení každý, ale o skutečné řešení výpadku zaměstnance v práci se rozhodně nejedná. Otázkou spíše je, zda nějaké řešení existuje, podle mého názoru nikoliv. Nedá se tedy očekávat, že by se nějak dramaticky zvýšila ochota zaměstnavatelů své zaměstnance na cvičení pouštět.

Ať to bylo zvýšením kompenzací, zhoršením bezpečnostní situace, náborovou kampaní, prostou vyšší mediální pozorností, nebo kombinací všeho uvedeného, v letech 2016 a 2017 AZ zaznamenaly dramatický nárůst zájmu o vstup. Naše rota měla na konci roku 2015 něco přes 80 příslušníků, dnes jsme na plném stavu. Zdá se, že armádní mašinerie příliv nových lidí docela zvládá. Alespoň jsem zatím neslyšel o nějakých dramatických průtazích nebo nedostatku výstroje většímu než obvykle. Tento nárůst v kombinaci se zároveň probíhajícím vytvářením nových jednotek záloh u bojových útvarů bohužel vede k citelným personálním obtížím teritoriálních jednotek, kdy značná část vycvičených a zkušenějších příslušníků odchází k bojovým jednotkám a roty u KVV je tak musí za pochodu obtížně nahrazovat. Tento trend byl ještě výrazně zhoršen (alespoň u naší jednotky) nutností znovu obsadit většinu velitelských postů, kde dosud pracovali zkušení velitelé, kteří však neměli pro své pozice nezbytnou formální úroveň dosaženého vzdělání (jen pro pořádek, tohle není stížnost, ale popis stavu). Ve výsledku to pak vše dohromady znamená příležitost pro restart teritoriálních rot, spousta věcí se začíná budovat znovu a jinak. Kdo dnes nově nastoupí k AZ, nemůže očekávat, že naskočí do rozjetého vlaku, kde má vše zaběhlý systém. Právě naopak, docela často to může vypadat, že je u vzniku něčeho nového.

Nová branná legislativa také narovnala stav, kdy narozdíl od profesionálů hodnosti záložáků často neodpovídaly jejich funkcím. Stačilo, aby k zálohám šel bývalý profesionál (nebo i bývalý záklaďák, který během vojny dosáhl vyšší hodnosti) a nastoupil automaticky v té hodnosti, které dosáhl. Osobně jsem zažil extrém v podobě střelce v hodnosti majora. Tento stav by nyní již nastat neměl. Aby mohl záložák dlouhodobě pracovat na určité funkci, musí na ni splňovat požadavek vzdělání. A v tom případě může být povýšen do hodnosti, která dané funkci odpovídá. A naopak. Onen zmiňovaný střelec v hodnosti majora by nyní musel souhlasit s dočasným snížením hodnosti až na svobodníka, jinak by na té funkci vůbec nemohl být. V extrémním případě se tak může stát, že bude někomu vstup do AZ znemožněn, pokud se pro jeho hodnost nenajde vhodná funkce a pokud nebude souhlasit s úpravou hodnosti.

Když už mluvím o vstupu do AZ, stojí za to se krátce zmínit o kurzu základní přípravy. V jednom z prvních blogů jsem si na jeho podobu docela stěžoval. Samozřejmě s ním od té doby nemám žádnou další osobní zkušenost, ale podle toho, co jsem slyšel od mladších kolegů, se jeho podoba dosti zlepšila. Komplexní výcviky už zase existují, mladí záložáci v mezích možností cvičí s budoucími profesionály, zaznamenal jsem jejich využití při pokročilém výcviku bojových jednotek (asi si raději nechci představovat jaké). Nemám pocit, že by nováčci přicházeli k útvarům nějak výrazně lépe připraveni, ale předpokládám, že výcvik dokáže lépe odfiltrovat ty, kteří by se dále dostat vůbec neměli.

Tady stojí za to připomenout již zmíněnou zdravotnickou vyhlášku, která nově upravila podmínky pro přijetí do AZ. V praxi se ve většina případů podmínky zjemnily. V roce 2016 jsem příliv nepoužitelných nováčků nezažil, i když by se dalo očekávat, že teritoriální roty to schytají jako první. O roce 2017 mluvit bohužel nemohu. Tak snad ta vyhláška nenadělá více škody, než užitku. Vzhledem k tomu, že věková kohorta, ze které je možno rekrutovat se spíše zmenšuje, než naopak, a všechny bezpečnostní sbory i IZS zuřivě nabírají, jedná se o zcela logické opatření. Teoreticky.

Co se vybavení týče, situace se postupně zlepšuje. Pochopitelně, úroveň materiálního abezpečení byla tristní v celé AČR a většina z nás myslím bez problémů akceptuje fakt, že v rámci armádních priorit jsme až na úplném chvostu, ale už jsme na to hodně čekali. I když musím říct, že jsem již v roce 2016 zaslechl stížnosti profesionálů na to, že jsme protěžováni. Možná je to klasické armádní „ode zdi ke zdi“, nevím. Každopádně už máme všichni všechny  předepsané boty, nováčci prý dokonce docela dobré. Stejnokroje už také jsou a dokonce už před nějakou dobou jsme dostali i spacáky. Žádné další moderní vybavení k naší rotě zatím nedorazilo, ale věříme a čekáme. Ovšem k rámci určitých mezí. Staré přísloví říká: „voják se stará, voják má.“ Většina z nás si tak minimálně batohy, rukavice, kolenní chrániče a taktické/balistické systémy dávno nakoupila (konec konců podobně, jako to dělali a stále dělají profesionálové). Člověk má jistotu, že získá to, co mu vyhovuje a může cvičit s vybavením, na které je zvyklý. Mimochodem, vyzbrojeni jsme stále Sa 58 (alespoň většina z nás), ale od roku 2017 jsme začali konečně cvičit i se sekundárními zbraněmi (i když Pi 82, ale je to obrovský pokrok v myšlení) a kolují zvěsti o našem urychleném přezbrojení na CZ 805. Ne všichni z toho mají radost, ale to už je na jinou diskuzi. Podle posledních zvěstí bychom měli být v roce 2018 dostrojeni na novou normu. Ta ale obsahuje kusy vybavení, které má mimo generální štáb málokdo, takže to bereme s rezervou.

Těžko zpochybnitelný je fakt, že AZ jsou v současné době v AČR (a ještě více v mediálních a politických kruzích) na výsluní zájmu. Nejcitelnější byl tento trend v roce 2016, ale do jisté míry pokračuje dodneška. Sem tam si na nás chce někdo udělat politickou kariéru, což je vlastně docela fajn. Dříve jsme za to nikomu nestáli. Mimo jiné to znamená, že se koná mnohem více oficiálních cvičení s IZS, která se dají snadno medializovat a vypadají dobře na fotkách. Dříve jsme si většinou museli takováto cvičení zorganizovat sami (i když je pravda, že v některých krajích měli kolegové větší štěstí už v minulých letech). Je mi jasné, že spoustě profesionálů a i některým kolegům z AZ tato zvýšená pozornost poleze na nervy, ale pokud chce AČR naplnit svůj cíl a dostat AZ na 5 000 mužů, nezbývá jí nic jiného, než nás cpát do všeobecného povědomí, jak se dá.

Nu, co to všechno vlastně znamená? AZ už skoro dva roky procházejí dramatickou proměnou. Pokud má člověk rád předvídatelnost a stabilitu, určitě není dobrý čas se do AZ vrhnout. Dost z nás bude tahat za krátký konec provazu a změny si docela odskáčí (velitelé, kteří musí odejít z funkcí, finanční ztráty, odchod zkušeného příslušníků do nových jednotek, žaludeční vředy personálu na KVV atp.). Na druhou stranu je to obrovská příležitost dostat se do nových zajímavých funkcí a k lepšímu vybavení, získat kvalitnější výcvik a více způsoby se zapojit do činnosti ozbrojených sil. A hlavně, pokud se hlavy pomazané v brzké době nerozhodnou pro další revoluci, AZ mají nakročeno stát se funkční součástí AČR na všech úrovních.